Čeština EnglishFrench (Fr)
02.gif


O. s. Skutečnost podporuje umění, mezikulturní výměnu a kulturně zaměřené sociální projekty.




20/11/2011 + 21/11/2011

ALE ŽIVÍ MUSEJÍ MÍT NADĚJI

mimořádná akce k uctění 200. výročí úmrtí H. v. Kleista

Lokalita Berlín: Kleiner Wannsee, 21/11/2011 čas 10.00 hod. ráno

Lokalita Praha: 21/11/2011, od 18.00 a 20.00 hod.

Dne 21/11/1811 se Heinrich von Kleist rozhodl společně se svou přítelkyní předčasně vlastní rukou ukončit své pozemské putování...

Akce budou souviset s lokalitou Mostecká 39/18, kde tento autor v roce 1809 pobýval a započal cestu ke svému osudovému rozhodnutí.

Na akci navazuje uvedení původní české miniopery na téma "Jak smutná je cesta z popraviště i za pěkného počasí?"

Lokalita Berlín:
- čtení 20/11/2011 +
- akce Kleiner Wannsee, 21/11/2011 čas 10.00 hod. ráno

Lokalita Praha:
21/11/2011,

- od 18.00 hod. roh Mostecká/Malostranské nám.,

- čtení 20.00 U Budyho, Libeňský ostrov, Praha-Libeň
doprava: tramvají na zastávku  Libeňský most (uprostřed Libeňského mostu, tramvaje tam jezdí z Vltavské i z Palmovky), sejít přímo po schodech ze zastávky níž, tam co dříve bývaly bazary s nábytkem. Vydat se cca 300 metrů po silničce směrem k zahrádkářské kolonii.
Navigační tabule jsou na místě instalovány.

událost na Facebooku: 

ALE ŽIVÍ MUSEJÍ MÍT NADĚJI/ akce k uctění 200. výročí úmrtí H. v. Kleista


 

deutsch/english:

Lokalite/Place Berlín:
- Lesung/Reading 20/11/2011 +
- Aktion/action Kleiner Wannsee, 21/11/2011 10.00 morgen/a.m.

Lokalite/Place Prag/Prague:

21/11/2011,
- von/since 18.00 corner Mostecká no. 39/Malostranské nám.,
- Lesung/Reading 20.00/8 p.m. Bierstube/literary pub U Budyho, Libeňský ostrov /"Libensky" Insel/Island, Praha 8-Libeň
Transport: tram 1,12,25 Haltestelle/Stop Libeňský most (tram aus U-Bahn/tram from metro station Vltavska /C/ oder/or Palmovka /B/)


 

Pražský dopis Heinricha von Kleista: 

Datum

17. 7. 1809

Adresát:

Ulrike von Kleist

Ještě nikdy, má nejdražší Ulriko, jsem nebyl tolik rozechvělý jako nyní. Nejen kvůli době – neboť to, co vyvstalo, bylo možno určitým způsobem předpokládat, jako kvůli tomu, že jsem si byl jist, že to přežiji. Odešel jsem z Drážďan, jak víš, s úmyslem vrhnout se nepřímo nebo přímo do proudu událostí, přesto všechny kroky, které jsem k tomu podnikl, se podivným způsobem obracely proti mně, takže jsem byl donucen pobývat zde v Praze, kam se má přání vůbec neubírala. Stejně tak se zdálo, že se pro mě zde chce otevřít pole působnosti skrze Buola a známosti, které mi opatřil. Byl to krásný čas po 21. a 22. máji, a našel jsem příležitost, přečíst v domě hraběte Kollowrata několik článků, které jsem určil pro jeden vlastenecký týdeník. Pojali jsme myšlenku, uskutečnit tento týdeník, čile, jiní se toho ujali místo mě, sehnat nakladatele, a nechybělo nic, než povolení z vyšších míst, o které jsme mysleli, že bude třeba požádat. Jak jsem dlouho živ, neshromáždilo se toho ještě nikdy tolik, co by mi dávalo naděje na radostnou budoucnost; a nyní poslední události zničí nejen toto podnikání – ony zcela zničí veškerou mou činnost.

Jsem naprosto neschopen říci, jak se teď vzpamatuji. Napsal jsem Gleißenbergovi, aby prodal několik starších rukopisů, přeci však ten jeden kvůli svému vztahu k době je sotva k vydání a o ten druhý, protože žádný takový vztah nemá, je malý zájem. Zkrátka, má nejdražší Ulriko, celá ta věc básnictví leží na mě, neboť já se k té alternativě také stavím tak, jak jsem Ti ji právě uvedl.

Velká nouze, ve které se teď nacházím, mě nutí, činím to tolik nerad, požádat kupce Aschera v Drážďanech, kterému jsem na Jana propadl dluhem (u kterého mi vypršel termín dluhu), o prodloužení termínu. Nic jiného mi nezbývá, chci-li si jen zachovat existenci, než se opět něčeho chopím. Pronásledován tímto opatřením Tě prosím,abys mi poslala do Prahy těch 272 rýnských tolarů, nebo co lze získat ze zástavních listů tety Massow, v konvenční  měně. Prosím Tě, abys to udělala co nejdříve, jak je to možné, abys mě vysvobodila z Prahy, kde už vůbec nemohu dál. Čeho se chopím, jak se říká, nevím, protože i kdyby to bylo řemeslo, tak by z toho, při tom, co svět nyní bude zakoušet, nic nebylo. Ale živí musejí mít naději – snad, že známosti, které zde mám, mi mohou být v něčem nápomocny – sbohem, žij blaze a potěš brzy svou odpovědí svého bratra

Heinricha v. Kl.

V Praze 17. července 1809, Malá Strana, Mostecká ulice č. 39

přeložila Mgr. Zlata Potyková

Heinrich von Kleist: Sämtliche Briefe: http://www.kleist.org/briefe/153.htm



 

Projekty podporuje hl. město Praha a Ministerstvo kultury ČR

Praha_logo mk

◄ zpět