Pro Estonsko, Lotyšsko a Litvu byly roky mezi druhou světovou válkou a získáním nezávislosti v roce 1991 obdobím brutálního útlaku a okupace autoritami, které je v roce 1940 lživě a násilně vlákaly do tenat Sovětského svazu, jehož součástí zůstaly celé půl století. Obyvatelé Pobaltí však svůj osud nepřijali tak odevzdaně, jak by se mohlo zvenčí zdát. Desítky tisíc estonských, lotyšských a litevských stoupenců protisovětského odporu spojily své síly jako Lesní bratři...
Foto: Profimedia
Jako Lesní bratři (metsavennad estonsky, mežabrāļi lotyšsky, miško broliai litevsky) se označovali stoupenci protisovětských jednotek, kteří bojovali za nezávislost baltských republik pod dlouholetým útlakem. Byli aktivní zejména v období druhé světové války, kdy čelili nejprve sovětské okupaci (1940-41), poté vpádu nacistického Německa (1941-45) a posléze opět železné pěsti Sovětského svazu. Ve velkém pokračovali ve svých aktivitách ve 40. a 50. letech, kdy podnikali ozbrojené výpady proti Rudé armádě.
Svou přezdívku získali podle svého hlavního útočiště – hlubokých a nepřehledných lesů, které pokrývají většinu území tohoto severovýchodního cípu Evropy. Tam si vybudovali spletité tunely a neproniknutelné bunkry, v nichž často trávili celé dlouhé měsíce, někdy museli uvnitř přečkat celou zimu. Zásoby potravy jim poskytoval les nebo je obstarávali vesničané táhnoucí za jeden provaz.
V období tvrdého stalinismu na přelomu 40. a 50. let došlo k největšímu rozmachu, do řad Lesních bratrů tehdy přibyly další desítky tisíc nových členů. Celkem šlo o více než 170 tisíc odbojářů napříč Pobaltím. Za léta jejich partyzánského působení bylo mnoho z nich polapeno a poté buď zabito, nebo odsouzeno k nuceným pracem ve vězeňských táborech na Sibiři.
Zároveň se Lesní bratři těšili velké podpoře od civilního okolí, ale i ze zahraničí. V 50. letech je začala zásobovat britská a americká vláda, což výrazně podpořilo jejich aktivity. Pomáhali jim také běžní protirežimně smýšlející občané. Ti jim dodávali zásoby jídla, ošetřovali raněné, šířili potřebné informace... Mezi Lesními bratry měla největší zastoupení Litva jakožto nejlidnatější z baltských republik. Ve vrcholném období byl prý každý desátý Litevec buď součástí partyzánského odboje, nebo patřil k těm, kteří jim asistovali.
S koncem stalinismu došlo k rozvolnění a zajatým Lesním bratrům byla dokonce udělena amnestie. Přesto se situace nezlepšila natolik, aby zanikla potřeba protirežimní rezistence. V menším měřítku přetrvával jejich odboj až do konce 70. let, kdy zemřel velitel poslední estonské jednotky August Sabbe.
I když za své existence nedosáhli kýžené nezávislosti, hráli velmi důležitou roli v historii baltských republik a jejich odkaz významně přispěl k následnému povstání z popela a budování státní hrdosti. Zcela posledním Lesním bratrem a jediným, který vytrval až do rozpadu Sovětského svazu, byl v té době sedmdesátiletý Lotyš Jānis Pīnups. Ten vstoupil mezi Lesní bratry poté, co se mu v roce 1944 podařilo zběhnout z Rudé armády. Své lesní útočiště neopustil, dokud v 90. letech nedošlo k definitivnímu odsunu ruských vojsk.
zdroje:
https://g.cz/lesni-bratri-z-pobalti-byli-nejvetsim-protisovetskym-ozbrojenym-odporem-po-druhe-svetove-valce-svobodu-si-vsak-vydobyt-nedokazali/
https://www.minulost.cz/?q=cs/lesni-bratri-v-pobalti
https://estonianworld.com/
kniha Válka o pravdu: Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě (napsal Mika Waltari)
Komentáře