V předvánočním období lidé za starých časů slavili mnohem víc než jen svatého Mikuláše a čtyři adventní neděle, tedy stěžejní sváteční události moderní podoby Vánoc. Ulicemi se to v těchto dnech hemžívalo koledníky jako ze starých obrázků od Lady, luckami, barborkami, středozimkami a ambroži. A co teprve taková matka Mikolajka? Že jste o něčem takovém nikdy neslyšeli? Pojďte se dozvědět víc...
Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá
Svátek svaté Lucie z našich končin sice ještě úplně nevymizel, ale slaví se velmi okrajově. Připadá na 13. prosince a je oslavou spojenou jednak se slunovratem, druhak s křesťanskou světicí Lucií.
Lucie byla vnímána jako symbol čistoty a počestnosti. Na její svátek měl být každý dům vzorně uklizen a nesmělo se příst, tkát, prát nebo drát peří. Vsí se procházely tzv. lucky, které kontrolovaly, zda lidé tyto zvyklosti dodržují. Pokud ne, rozfoukaly jim po domě peří nebo rozcuchaly přízi. Lucky byly postavy v čistě bílých hávech s maskou připomínající dlouhý špičatý zobák. Pokud našly muže, jak se povalují v hospodě, pomazaly je kolomazí nebo sypaly moukou jako trest za to, že nepomáhají hospodyni.
Podle starého juliánského kalendáře připadal svátek svaté Lucie na zimní slunovrat, odtud vane vítr s pořekadlem, které praví, že Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
Svatý Ambrož trestal s metlou a pamlsky
Tradicí, od které se upustilo docela, je svátek svatého Ambrože. Starý příběh o Ambrožovi vypráví, že když jako malý dřímal s otevřenými ústy, sletěly se mu do nich včely a nanesly tam med. To bylo považováno za projev boží milosti, a tak později začal být uctíván jako patron včelařů. Ambrož byl 7. prosince jmenován milánským biskupem, a proto se se slaví v tento den jeho svátek.
V minulosti se po vsi procházel muž převlečený za Ambrože v bílém hávu a vysokou černou čepicí se závojem přes obličej. V jedné ruce nesl koš se sladkostmi, v druhé koště. Když se kolem něj srotily děti, sem tam utrousil něco na zub, a kdo se to pokusil uzmout, toho vyprášil koštětem.
Tato zvyklost by se dala vysvětlit jako upomenutí na Ambrožovo zacházení s poddanými.
Barborky vymetaly z dětí hřích a věštily, kdy přijde svatba
Den svaté Barbory připadá na 4. prosince, tedy dva dny před Mikulášem. Zvyklosti, které se s ním pojí, pramení jak z křesťanských, tak z pohanských tradic. Legenda praví, že Barbora byla zapřísáhlá křesťanka, která se postavila vůli svého otce a ten ji za to brutálně mučil a nakonec popravil.
V předvečer tohoto svátku se po vsi procházely dívky v bílých hábitech se zelenými věnci a závojem přes obličej. Stejně jako ambrožové i barborky měly v jedné ruce košík s pochutinami a v druhé metlu. Hodné děti obdarovávaly sladkostmi, ořechy a jablky a zlobivé vyšlehaly metlou. Opakovaly u toho: "Mulisi, mulisi!" – tedy zkomolené "Modli se, modli se!" Děti se mohly vykoupit naučenou modlitbičkou.
S tímto svátkem se však pojí ještě jeden zvyk, který se dochoval dodnes. Jedná se o řezání třešňových větviček za setmění. Neprovdané dívky se o ně pak staraly až do Štědrého dne, aby jim vyvěštily, jestli se v následujícím roce vdají a za koho. Když větvička vykvetla, znamenalo to vdavky, když ne, svatba bude až napřesrok. Pokud měla dívka více nápadníků, pojmenovala každou větvičku jménem jednoho z nich a ta, která vykvetla nejdříve, ukazovala na vyvoleného ženicha.
Oslavy zimního slunovratu a středozimky
Vánoční svátky vychází z pohanských kořenů a oslav zimního slunovratu. Prapůvodně se tedy nejednalo o narození Ježíše, nýbrž o znovuzrození slunce. V současné době jsou sem tam znát snahy o návrat k předkřesťanským hodnotám a zvyklostem, které byly po staletí zadušovány, anebo uchovávány, ale v pokřesťanštělé podobě odvrácené od původního významu.
V dávných dobách se v nejtemnějších dnech roku pálily ohně. Lidé kolem nich tančili převlečení do různých kostýmů, často zvířecích, a vzývali přírodu a především slunce, aby podpořili jeho moc a aby se k nim vrátilo, respektive znovu narodilo.
Dodnes se dochovalo jak převlékání, tak zapalování ohňů, i když v podobě změněné k nepoznání. Na mysli máme zapalování svíček na adventním věnci nebo mikuláše, anděly a čerty v ulicích v předvečer dne svatého Mikuláše.
Zajímavým jevem, který již téměř vymizel, ale po dlouhou dobu byl neodmyslitelnou součástí předvánočního času, jsou takzvané středozimky. Ženské postavy, které se objevovaly uprostřed zimy, přinášely lidem různé dary, nebo je trestaly za neposlušnost. Do této kategorie můžeme zařadit jak lucky, tak barborky. V německém prostředí tuto roli plní čarodějnice Perchta, v Itálii jde o babu Befanu, která nosí dětem dárky na Vánoce.
V našich končinách dříve existovala Štědrá bába, jejíž tradice se nejdéle uchovala v Krkonoších, a to až do poloviny 20. století.
Podle folkloristy Terryho Gunnella se o zimních slavnostech v předkřesťanské Evropě objevovaly zejména ženské bytosti, jelikož období zimního slunovratu bylo vnímáno jako čas smrti a znovuzrození. Ve staré Skandinávii byla u moci bohyně Beiwe, ve starém Skotsku se objevuje keltská bohyně Cailleach.
Svatý Mikuláš a matka Mikolajka
V moderní podobě českých Vánoc se objevují výhradně mužské postavy, a to Ježíšek, Mikuláš a tři králové. Pokud tedy nebereme vpotaz, že čerta nebo anděla po boku svatého Mikuláše může ztvárnit i žena. Nahlédneme-li však hlouběji do minulosti, zjistíme, že předvánoční tradice bývaly mnohem rozmanitější, hemžilo se to v nich postavami ženskými, mužskými i nejednoznačnými, příšerami z vod, lesů a podsvětí, božstvy smrti, života a slunce.
Mnozí se jistě pozastaví nad existencí matky Mikolajky neboli Matičky, která dříve doprovázela svého syna Mikuláše místo čerta a anděla, anebo se objevovala samostatně, a to převážně na Valašsku. O Mikulášce víme například z lidové písničky: "Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni." V některých oblastech se Mikuláška podobala mravokárným luckám a barborkám, jinde byla spíš pomstychtivou čarodějnicí a pak tu byly také oblasti, kde Mikuláška doprovázená andělem připomínala nebo přímo zastupovala Pannu Marii.
zdroje:
https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=691386
https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=571970
https://hradec.rozhlas.cz/zimni-slunovrat-je-svatkem-svetla-znamena-znovuzrozeni-slunce-v-kazdem-z-nas-je-6488909
Fair Folk Podcast od Danicy Boyce: https://soundcloud.com/fairfolkcast
akademický výzkum folkloristy Terryho Gunnella: https://hi.academia.edu/TerryGunnell
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/blizi-se-svatek-sv-lucie-oslavite-jej-tim-ze-necha
Komentáře
